Prokletí Belmontu mě naučilo důležitou lekci o parádování: Měl bych to dělat častěji

Belmontova kletbaBelmontovou kletbou

Obvykle upřednostňuji vzdálený styl boje, preferuji oštěp a bič, protože s nimi si mohu udržet zdravý odstup a přitom zadat dost bolesti. Pohybové nástroje, jako je vzdušný dash, trnité biče a skluz, pomáhají na obranné straně, a tak jsem si na ně téměř výhradně zvykl. Pro mě je nejlepší a nejjednodušší způsob, jak se vyhnout poškození, prostě utéct co nejvíc pryč. S touto vyhýbavou strategií jsem si měl docela slušný čas, až na jednoho bossa: chamtivého Mammona.

Mammon je tenhle velký ošklivý „bývej nevystrašený?” biblicky věrný andělský tvor, který vypadá jako kolo s okem uprostřed. Mé první pokusy ho svést dopadaly špatně. Rád chaoticky poskakuje po aréně, vyplívá řady ohně v různých úhlech a sleduje polohu Rose, než na ni brutálně dopadne. Měl jsem s vyhýbání těm útokům pořádnou práci, protože útěk před jedním mě často postavil do nebezpečné zóny druhého. Jen jsem se nestihal dost rychle pohybovat, abych se dostal pryč.

Zklamaně jsem si udělal přestávku a pustil si speedrun hry, abych se podíval, jaké tipy a triky profesionálové používají k jejímu překonání. Ukázalo se, že hodně parují. Parování jako obranný prostředek se mi nelíbí v ze stejného důvodu jako v jiných hrách mimo : Je těžké tohle dělat za chodu. Ta obtížnost se ještě násobí proto, že, jak už jsem zmínil, na vás rád vyhazuje všechno najednou, všude a hned. Jediný důvod, proč mám rád parování v , je ten, že jen stojím na místě a čekám na útok. Hádání správného času, když vám směřuje do obličeje devět milionů projektilů, je slepá ulička, zvlášť když se pohybové mechaniky cítím víc jako svalovou pamě než něco, co bych musel aktivně načasovat.

Ale k čertu, chtěl jsem tu hru dožít v tomto století, tak jsem to zkusil—a je na tom neuvěřitelné, jak dobře to fungovalo. Místo další série neúspěchů jsem přemořil Mammona už po pár pokusech od toho, co jsem hru znovu vzal. Víte, jak to je u her , že když získáte novou věc v dungeonu, tak jeho boss je často tematicky zaměřený přímo na tu věc? Přesně tak tohle vypadalo, i když jsem paroval už čtyři bossy předtím. vám dává svobodu najít si svůj vlastní styl hry, ale občas nabídne test na ověření, jestlipochopili. To se mi líbí, brání to tomu, aby věci byly příliš rutinní nebo zastaralé. Nemyslím si, že bych měl kapacitu dát parování do svého běžného rotace, ale příště, když zase uvíznou, vím, že sáhnout do svého balíčku triků pro něco nového.