Double Fine: Jak vytvořit první single-player hru typu Friendslop

Friendslop je dnes všude. Podívejte se na nejnovější Steam Next Fest a budete zasaženi nejen horami otravných AI odpadků, ale také nesčetnými hrami, kde vy a skupina přátel můžete podnikat bláznivé výstřelky s karikaturními avatary, přehnanou fyzikou a vtipným využitím hlasového chatu podle vzdálenosti. Pokud jste vývojář a vaše verze tohoto žánru se stane virální, má šanci přitáhnout desítky tisíc hráčů a stát se obrovským finančním úspěchem—není divu, že friendslop se stal tak běžným.

Ale pokud byste rádi zahráli sami pro sebe, nebo jste smutně bez přátel, přesto však chcete obejít chaos přátelství, pak by nejnovější hra od Double Fine mohla být přesně pro vás. Jen se ujistěte, že vás nepřejede autobus plný hlučných cestujících, jak začnete kráčet po silnici.

Díky, řidiči autobusu, je dostupný na Steamu pouze za 5 dolarů a jde o úžasně bláznivé dobrodružství, které přesně dělá to, co slibuje. Hrajete za řadiče autobusu v malé černobílém městě a musíte přepravovat cestující na jejich cílová místa. Dostáváte to tak, že plníte určité úkoly, jako je zabraňování lidem v jídle smrděného jídla nebo usínání, a za svou námahu získáte „Díky”. Nemyslím si, že usnutí v autobusu je tak hrozná věc (ačkoliv by vás to v Londýně možná mohlo dostat do loupeže).

Ale vaše úloha neobsahuje jen řízení z místa na místo, musíte také držet své pasažéry v pokoji tím, že se otočíte a udešíte je svými divoce dlouhýma rukama. A pokud někdo odmítá přestat, můžete ho snadno hodit ven zadními dveřmi do protijedoucí dopravy. Krásné. No, bylo by to krásné, kdybyste nemuseli zároveň řídit a dostat se na další cíl dříve, než vyprší čas vaší směny. Double Fine vytvořil herní formuli, která je snadno pochopitelná, ale přitom lstivě těžká k ovládání, a přitom vyzařuje stejnou šílenství, jaké jsem zažil ve hrách jako Peak nebo REPO.

A tohle je jen špička ledovku. Každé několik zastávek nastoupí na palubu podivínský chlapík v trenchcoatu a nabídne vám výběr různých gadgetů. Můžete si pověsit osvěžovač vzduchu, abyste se zbavili smrdících pasažérů, pověsit kolem okna světýlka nebo plyšové kostky, prostě jen aby vám to zakrylo výhled a způsobilo víc potíží pro dodatečné vzrušení, nebo si dát drink, aby vaše vozidlo jelo ještě rychleji—méně kontroly, ale tak to může umožnit, abyste se dostali do cíle po zklamání. A nezapomeňte se podívat na mapu, pokud se ztratíte. Ne, ne tak dlouho! Dívejte se taky na cestu!

Vše

Věděl jsem, že Thank You Bus Driver má stejný nakažlivý šarm jako mé oblíbené hry typu friendslop, když jeden z mých spolubydlících všiml, co hraji, a posadil se přímo ke mně, smíchem rozhořčený nad absurdní radostí, jak jedu přes krávu a nechám její vujce sklouznout po mém stále více přetěsném čelním skle. Aniž by vůbec hrál, nezastavil se s návrhem možných zkratek přes louky nebo dolů po horách, které by mi ušetřily pár drahocenných sekund, i když moji zákazníci proklejnou nedostatek bezpečnostních pásů na veřejné dopravě. Tohle si vyříďte se svou místní úřadem, kámo.

Friendslop se stal tak oblíbeným pilířem žánru, pro hry, které si spolu přátelé hrají, že je často snadné zapomenout na to, jak před existencí tohoto žánru mohly zážitky jako Thank You Bus Driver přitáhnout diváky a zanechat v nich pocit zapojení do děje. Jen svou přítomností mají tito pozorovatelé vliv a zlepšují celkový zážitek z hraní hry.

S napjetím čekám, až se vrátím k hře Thank You Bus Driver, abych vydělal nové varianty měst, divné odemykatelné předměty a pasažéry, kteří otestují mou způsobilost k dopravnímu vraždění. A jsem si jistý, že pár lidí, se kterými bydlím, bude stejně potichu chtít sledovat, jak to dělám. Pochybuji, že bych si tuto hru hrál dlouho, ale jistě si užiji skvělý zážitek.